Jak se vyznat v energetických standardech pro budovy? Které z nich jsou opravdu závazné?
Vyznat se v energetických standardech budov v českém prostředí je náročné i pro odborníky. Je jich mnoho a jsou si často podobné, což způsobuje jejich nesprávné používání a zaměňování. V tomto článku se pokusíme udělat v používaných standardech informační pořádek.
Přehled českých energetických standardů
Nejčastěji se můžete setkat s těmito standardy:
- nízkoenergetický dům,
- pasivní dům,
- budova s velmi nízkou energetickou náročností dle dotačního programu Nová zelená úsporám,
- nulové energetické budovy,
- a v neposlední řadě budovy s téměř nulovou spotřebou energie.
Odlišují se technickými kritérii, způsobem výpočtu nebo vstupními podmínkami.
Začlenění budovy nebo stavby do některého z energetických standardů není v České republice legislativně závazné.
Jde tedy o dobrovolné zařazení budov a jejich klasifikaci, až na jednu výjimku:
Jediným legislativně závazným energetickým standardem je budova s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB), kterou do českého právního řádu přinesla Evropské unie implementací směrnice o energetické náročnosti budov (směrnice EPBD).
Směrnice definici téměř nulové spotřeby energie nechala v kompetenci jednotlivých členských zemí. V případě České republiky je směrnice implementována do zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Technické parametry blíže specifikuje vyhláška 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov. Budova s téměř nulovou spotřebou energie bývá často nesprávně zaměňována s pasivním či nulovým standardem.
Většina používaných standardů vychází z dat vypočtených, nikoliv reálně změřených při užívání budovy.
Nízkoenergetický dům
Byl jedním z prvních používaných pojmů. Najít ho lze v české technické normě ČSN 730540 2 a v technické normalizační informaci TNI 730329. V těchto normách je standard definován měrnou potřebou tepla na vytápění pod 50 kWh/(m2a) a dalšími parametry jako součinitel prostupu tepla nebo neprůvzdušnost obálky budovy. Tento standard není legislativně závazný a vzhledem k pokroku technologií a přísným požadavkům na novostavby ztrácí svůj význam. Celá řada domů parametry tohoto standardu splní, aniž by při jejich návrhu byly definovány.
Pasivní dům
V současnosti představuje technicky nejvyspělejší standard z pohledu stavebního řešení a kvality vnitřního prostředí. Jak už název napovídá, základním principem je využívání pasivních tepelných zisků v domě. Ať už vnějších, ze slunečního záření, nebo z vnitřního tepla, které produkují lidé a spotřebiče v domě. To vše zajišťuje celý soubor stavebně-technických prvků a zařízení domu, díky kterým nedochází ke ztrátám tepla a které udržují příjemné teploty ve vnitřním prostředí s minimálním zapojením dalších zdrojů vytápění.
Ani pasivní standard není legislativně závazný a nejčastěji se opírá o celosvětově používanou metodiku německého Passivhaus Institutu. Metodika PHPP (Passivhaus Projektierungspaket) definuje požadavek na měrnou potřebu tepla na vytápění pod 15 kWh/(m2a) i další požadavky, například na neobnovitelnou primární energii, neprůvzdušnost obálky budovy či maximální četnost překročení nejvyšší povolené teploty vnitřního vzduchu v letním období. Definováno je i mnoho vedlejších požadavků, které blíže specifikují technické nároky používaných zařízení a technologií v domě.
V České republice se můžete setkat také s pojmem energeticky pasivní standard, který najdete ve dvou technických normách TNI 730329 a TNI 730330. Opět není legislativně závazný a jeho parametry se liší od pasivního standardu dle německé metodiky PHPP.
Nulový standard
Standardy používající „nulu“ se staly jakýmsi magickým marketingovým pojmem, který bývá nesprávně chápán tak, že „nulové“ budovy a stavby mají nulovou potřebu vytápění. Ve skutečnosti ale neregulovatelné tepelné zisky (ze slunce nebo zpětného využití vnitřního tepla) nedokážou v obytných budovách zcela nahradit teplo dodané systémem vytápění. Úspornější stavby od pasivních budov odlišuje technologické vybavení, především zdroj energie. Z pohledu stavebního návrhu se jedná o budovy pasivní.
V českých normách najdeme také pojmy energeticky nulová budova a standard blízký energeticky nulovému, a to například v normách ČSN 730540 2, či v TNI 730329 a TNI 730330. Opět ale nejsou legislativně závazné.
Budova s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB)
Tento standard je výsledkem implementace požadavků Evropské unie. Praktickým dopadem směrnice EPBD je zavedení legislativně závazného označení všech budov průkazem energetické náročnosti (PENB) s třídami A-G, podobně jako u elektrospotřebičů. Dalším praktickým dopadem jsou pak požadavky na energetickou náročnost všech novostaveb.
Pro všechny novostavby je standard budovy s téměř nulovou spotřebou energie legislativně závazný a jeho parametry jsou navíc od 1. ledna 2022 přísnější. Větší důraz je kladen na návrh a koncept stavby a také na využití obnovitelných zdrojů energie.
Parametry budovy s téměř nulovou spotřebou energie dle vyhlášky č. 78/2013 Sb. nejsou definovány absolutními hodnotami (např. měrnou potřebou tepla na vytápění). Každý objekt má jiné hodnoty a hodnocení se provádí porovnáním hodnocené budovy s tzv. referenční budovou.
Referenční budova představuje budovu stejného geometrického tvaru a velikosti, stejné orientace ke světovým stranám, stejného vnitřního uspořádání, se stejným užíváním a stejnými klimatickými podmínkami, ale s legislativně standardizovanými parametry vlastností budovy, které určuje vyhláška (včetně jejích konstrukcí a technických systémů). Hodnocená budova nesmí mít spotřebu energie vyšší než budova referenční.
Zveřejněno: 2.5.2022
